DOLNÍ BOUSOV – Před dvaceti lety bouchalo v Dolním Bousově šampaňské. Místní rodák František Živný totiž přivezl z USA titul pákařského mistra světa. Ve vitrínce měl v té době už dva roky vystavený bronz ze šampionátu v Egyptě, což byla vůbec první medaile pro Českou republiku v historii.
K páce, neboli armwrestlingu, se ale dostal v podstatě náhodou. „Před tím jsem dělal nějaké bojové sporty. V novinách jsem pak viděl plakát, že bude mistrovství republiky v páce. Tak jsem se tam přihlásil a rovnou přivezl dvě medaile,“ vzpomíná na své začátky teď už žijící legenda tohoto sportu.
Věrný tomuto odvětví zůstává i po pětadvaceti letech aktivní činnosti. Na mezinárodní scéně závodí ve veteránské kategorii, českou špičku však i nyní dokáže prohánět také v elitě. Své bohaté zkušenosti však předává i dál. V jeho improvizované posilovně v garáži v Dolním Bousově trénuje své nástupce z řad dospělých i mládeže. K bousovskému pořízkovi jezdí trénovat mladí kluci z Bousova a širokého okolí. Výjimkou pak nejsou ani talentování pákaři z Prahy.
Tréninková dřina, nezdolná bojovnost, ale také pokora. Tak lze charakterizovat Františka Živného. „Před každým velkým závodem zajdu ještě do kostela,“ popisuje předturnajový rituál. Jinak je ale vrcholový armwrestling pořádná dřina: „Silový trénink už mi dává zabrat. Není to jenom o síle v ruce, ale v podstatě o celém těle. Ale ruce dostávají samozřejmě zabrat nejvíc,“ hlásí Živný jehož zdravotní karta obsahuje dlouhý výčet zranění. „Záněty šlach, přetržené šlachy na kloubech i předloktích a taky záda a ramena,“ vyjmenovává. Navíc také přežil průstřel hlavy po neúspěšném pokusu o sebevraždu.
Přesto by ale neměnil: „Za tu dobu jsem potkal díky sportu moře dobrých ale i špatných lidí.“ Nejvíc podpory má od rodičů, ale také od dalších podporovatelů. „Pan Karel Zetka mě sponzoruje prakticky celou moji kariéru, a teď mi hodně pomáhá ještě Mirek Roháček,“ posílá své díky Živný. Další směřují k doktorům: „Nemají to se mnou lehké, ale vždycky mě dokáží dát po závodech dohromady.“
Ty letošní byly bohužel kvůli pandemii zrušeny. „Takže musím vydržet do padesáti, abych se mohl ještě jednou zúčastnit mistrovství Evropy, když nám to letošní zrušili,“ dodává pákařská legenda.
(jb)