MLADÁ BOLESLAV - Rozhodně již dnes není obvyklé, pokud lidé v produktivním věku a v plném pracovním i rodinném nasazení tvoří básně. A ještě méně obvyklé a svým způsobem i unikátní je, když básně píší oba manželé.
To je případ manželů Pavla a Dany Šubrtových, kteří kromě vlastních samostatných produktů vydali již tři společné básnické sbírky a nyní po čtyřleté odmlce vydávají sbírku čtvrtou. Oba tvrdí, že jejich básnická potence pomalu mizí v tišině nenávratna a že dokončení této sbírky bylo podstatně pracnější než dříve. V každém případě se jim tento cíl podařilo i nyní dovést do vítězného konce.
Pavel Šubrt se narodil v Praze a básně začal psát již ve svých 15 letech. Od roku 1998 žije v Kosmonosech. V roce 1986 vydal samizdatovou sbírku A co dál s výtvarníkem Petrem Úlehlou. Dále vydal vlastním nákladem své samostatné básnické sbírky Někde jsme zůstali stát (2004), Když nic umře v dlani (2005) a Je modro až k zalknutí (2008). Mezitím se ovšem pustila do psaní básní i jeho žena Dana a tři básnické sbírky již vydali společně - dvojsbírku Nečekaný soumrak/Ještě je den (2010), tematicky jednotnou sbírku Jak chutná rok (2011) a sbírku Do tmy, do naděje (2012). V roce 2014 vydal Pavel Šubrt samostatnou sbírku pod názvem Běžec na věčné trati (2014).
Dana Šubrtová se narodila v Mladé Boleslavi a žije v Kosmonosech. Básně začala psát v roce 2000. Kromě tří společných sbírek s manželem jí vyšla samostatná sbírka Kam schovali jsme křídla (2007). Její básně otiskoval Kosmonoský horizont, zazněly i v rozhlasovém pořadu Zelené peří. V roce 2015 vystoupili oba oba manželé v básnickém večeru Zelené peří Mirka Kovaříka v pražské Malostranské besedě. Oba se účastní každoročně celostátní literární soutěže Mělnický Pegas, kde již získali řadu ocenění.